Deskové hry, politika a konflikt

Dnes jsem se rozhodl věnovat se hrám, jejichž náplní je diplomacie, politika a samozřejmě též střet. Následující hry jsou pouze drobným výběremz bohaté nabídky her, ve kterých si můžete vyzkoušet své diplomatické či strategické schopnosti:)
Pravzorem některých moderních strategických her je známá Diplomacie, která již slaví padesátiny. Proto nelze než začít u ní. Její výhodou je, že si ji můžete vyzkoušet s ostatními hráči po webu, existuje spousta udělátek, které vám to umožní:) Pro více informací se můžete podívat na tento portál. Sama hra se odehrává na samém počátku 20. století, kdy se postavíte do role vůdce jedné z tehdejších mocností a pokusíte se ovládnout Evropu. Mocností je celkem sedm a zvládnout to třeba s Rakouskem je nadlidský úkol:) V samotné hře pohybujete svými armádami a flotilami po mapě Evropy a vytláčíte své oponenty. Bez zákulisní diplomacie to ale nejde, potřebujete podporu jiných, tu ale mnohdy není snadné získat. Takže po každém kole probíhá šuškanda, při které se snažíte přesvědčit některý z národů, aby zradil a přidal se na vaši stranu. Právě zrada ve správnou chvíli totiž může být klíčem k úspěchu... Nakonec vyhrává ten, kdo získá najvíce zásobovacích center. Dippy jsem hrál aktivně několik let, pořád ji považuji za super hru, i když raději si ji dnes zahraju po netu, naživo zabere dosti času. Na druhou stranu dívat se, jak soupeř po vaší kudle do zad soptí, má někdy taky něco do sebe. Existuje množství mutací, a tak se dá hrát třeba na mapě světa či v období antiky. Dá se hrát i slepá varianta bez diplomacie, která má též své kouzlo. Jistou modifikací Diplomacie je hra Risk, ale tu bych osobně moc nedoporučoval, nemá takovou atmosféru a jedná se spíše o průměrnou hru.
Hra Imperial se vrací o pár let zpět na stejný kontinent, místo pouhé války však přináší zajímavý mix industrializace, rozvoje a samozřejmě také toho konfliktu. Imperial je jedinečný tím, že jako podnikatel kupujete akcie jednotlivých států a vedete je jen do té doby, než má někdo těchto akcií více. Pak o stát přijdete a musíte dokoupit či investovat jinde. Hra je plná zvratů a má opravdu unikátní herní mechanismus, kdy se pohybujete dokola po kole plném akcí, které tak střídáte. Na obdobném principu, i když výrazně konfliktněji zaměřená, je hra Antike. Jak již název napovídá, vrátíme se v ní do starověku, kde se bojuje o Středomoří. Antike je u nás velm málo známá hra, což je škoda, osobně se mi velice líbí.
Výborné hry s mezinárodní tématikou si však můžete zahrát i ve dvou. Je to například Twilight Struggle, hra která je dle žebříčku Boardgamegeek označována za jednu z nejlepších her všech dob. Jedná se o perfektní simulaci studené války, přičemž ve hře si projdete i některými skutečnými událostmi, jako je kubánská raketová krize či korejská válka. Ve hře se budete snažit v roli jedné ze supervelmocí získat vliv po celém světě, oponent se bude váš nástup pochopitelně snažit zadržet. A věřte tomu, že i se Sovětským svazem se to dá vyhrát:)
Z obdobného soudku je pak též jednodušší karetní hra Cold War: CIA vs. KGB, která jak již název napovídá simuluje boj mezi dvěma tajnými službami. Také zde najdeme skutečné události, při kterých se snažíte přetáhnout špiony na svojí stranu. Na karetní hru skýtá dosti možností, jak na soupeře reagovat.
Poslední, na co bych dnes upozornil, je volební hra Making of a President 1960, kterou asi ocení především milovníci americké politiky. Pro ostatní bude asi příliš úzce zaměřená. Nejde v ní totiž o nic menšího než o simulaci amerických voleb v roce 1960, a to dosti věrnou. V kůži Roberta Nixona tak můžete zkusit porazit J.F. Kennedyho.
Tolik tedy malé okénko do průniku deskových her a mezinárodní politiky, našlo by se určitě mnohem více příkladů a výborných her, ale s těmi přijdu až zase někdy příště:)

Podzim v barvách Albi

Po letní ofenzivě Mindoku odpovídá na podzim nově vydávanými hrami či znovuvydáními firma Albi. Jako první dorazilo na pulty obnovené vydání v Česku známých a populárních Ztracených měst. Nová edice má nový formát, jelikož neobsahuje středovou hrací plochu a jsou v ní jen karty. Výhodou je nižší cena, přece jen pětistovka za původní edici nebyla rozhodně málo, teď se vlezete v levnějších shopech do 300.
Albi též rozšiřuje svou nabídku osadnických her, nově vydalo Osadníky-kostkovou hru a na pultech se v říjnu opět objeví populární rozšíření Města a rytíři, které bylo dlouhodobě vyprodané. Další rozšíření, a to Námořníci, se do Vánoc nestihne, ale můžete se na něj těšit v prvním kvartále příštího roku.
Příznivce kvízových her potěší hra Evropa, která navazuje na úspěch hry Česko: otázky a odpovědi. Stejně jako předloha vás prověří ve spostě oborů a budete se divit, co všechno nevíte:) Evropa je příjemná hra pro otestování znalostí, člověk se při ní i poučí.
Dvě pecky si Albi však schovává až na předvánoční horečku. Pod názvem Dobyvatelé vesmíru v listopadu vyjde špičková karetní hra Race for the Galaxy, kterou jsem tu před časem recenzoval. Jednoznačně můžu jen doporučit, dokonce i maloobchodní cena je příznivá, jen lehce se přehoupne přes 500.
V čase přímo předvánočním pak vyjde další výborná hra, a to kooperativní Pandemic. Také té jsme se tu podrobněji již věnovali. Vánoce tak budou představovat těžkou volbu, jelikož letos se lokalizovaných her urodilo poměrně hodně. Ale to je jenom dobře pro nás, pro hráče.

Recenze hry Doba kamenná

Doba kamenná je hra, která designem hracího plánu a některými mechanismy dosti připomíná hru Pilíře země. Naštěstí pro mě tu podobnost končí, protože jinak bych ji asi moc nehrál, Pilíře opravdu nemusím, náhody je v nich trošku moc:) Celkové zpracování je pěkné a za svých bratru 800-900 korun, podle toho, kde koupíte, dostanete spoustu pěkného hracího materiálu.
U Pilířů se nejde ještě jednou nezastavit. V Době kamenné je totiž využit systém umísťování svých lidiček do různých sektorů, obdobně jak v nich. Naštěstí ale nikdo netahá nic z pytlíku:) Prvek náhody je zde řešen hodem kostkami, je ale do značné míry eliminován tím, že se háže více kostkami a existuje oprava v podobě nástrojů, které lze v průběhu sbírat.
Panáky umísťujete buďto na těžbu surovin, popřípadě na získávání karet, výrobu nástrojů, obdělávání polí či množení. A když nezbude jinak, musíte je poslat i na lov, abyste uživili hladové krky:)
Body lze ve hře sbírat několika způsoby - přes budovy, které mají bodovou hodnotu, přes karty civilizací, kterých se snažíte mít do nejvíce různých, po karty, které násobí body za některé vaše výdobytky (budovy, pole, lidičky či nástroje). Bodů můžete sesbírat opravdu hodně, většinou se dostanete přes dvě stovky a musíte dobře zkombinovat vše.
Doba kamenná je slušná hra, která se velmi dobře umístila v anketě Hra německé veřejnosti pro rok 2008. Osobně mám o něco raději Sankt Petersburg od stejného autora, ale po Době kamenné sáhnu také rád.

Koupit hru Doba kamenná na Planetě Her.

Recenze hry Genial

V dnešní recenzi se vrátíme trošku do historie, hra Genial již na trhu nějaký ten pátek je. Podle mého jí však není věnován dostatek pozornosti, který si rozhodně zaslouží. Hned na začátku můžu říct, že hru považuji za geniální, nebo spíše "jednoduše geniální", jak zní její německý název (Einfach Genial). Stále se mi neohrála i přes stovky partií.
Samotná hra patří do kategorie abstraktních her, pravidla sama o sobě jsou jednoduchá až prosťounká, o to větší prostor dávají vašim taktickým schopnostem. Herní plán je rozdělen do hexů a má různé velikosti s ohledem na počet hráčů, kterých může být 2-4. Na tyto hexy přikládáte hrací kameny ve tvaru dvou spojených hexů, přičemž na každém z šestiúhelníků je jeden ze šesti barevných symbolů. Tímto přikládáním skŕojete body, a to tak, že se vám počítají stejnobarevné lajny vycházející z právě přiloženého symbolu - za každý symbol v řadě jeden bod, a to ve všech směrech. Přiložíte-li tedy červenou k řadě tří červených, méte tři body. Pokud by navíc sousedila s dalšími červenými, tak jsou za ně body taktéž.
Potíž je v tom, že vám nestačí sbírat body jednou či dvěma barvami (každá barva se skóruje zvlášť). Naopak, musíte sbírat barvy všechny, jelikož na konci se počítá barva s nejmenším počtem bodů. Kdo má u ní méně (u každého hráče to pochopitelně může být jiná barva), ten prohrál. Díky tomu je vaší snahou ve hře nejen sbírat co nejvíce bodů, ale sbírat je pokud možno rovnoměrně a přitom vyblokovat soupeři některou z barev, kterou se pak musí snažit dát znovu do hry, samozřejmě za vaší usilovné snahy mu v tom zabránit.
Genial je velmi svižná hra, na internetu (viz odkaz níže) je možno jej zahrát za 5-10 minut, v reále ve dvou tak za 20. Pro dva je hra zcela ideální, ve čtyřech ji lze hrát v týmech, což je také zajímavá varianta. Varianta ve třech mi přijde asi nejslabší. Každopádně hru můžu jedině doporučit, určitě nezklame:)

Kupte Genial na Planetě Her.

Genial na Boardgamegeek.

Zahrajte si Genial na Brettspielwelt.de.

Recenze hry Pandemic

Tak v podstatě přesně po měsíci můžu přijít s více informacemi o Pandemicu, který jsem stačil důkladně prověřit:) Mám za sebou tak cca 30 her ve všech možných počtech lidí a se hrou jsem velmi spokojen, stejně tak jako kdokoliv, kdo k ní přičichl. Téma zachraňování světa je asi chytlavé:) A mé obavy z toho, že by se hra ohrála, se nesplnily...
Jak již jsem naznačoval minule, v Pandemicu bráníte svět proti zákeřným nemocem, a to v různých rolích, které na sebe vážou speciální vlastnosti. Právě využívání těchto vlastností se jeví jako klíčové, zejména na normální a hardcorové úrovni (přiznám, že nejtěžší se mi vyhrát nepodařilo, ale Krápníkovi prý už jednou se štěstím ano;)), přičemž postavy jsou poměrně vyvážené. Výjimku asi tvoří výzkumník, který může ostatním postavám předávat karty, bez něj se hraje poměrně špatně. Dispečer může figurky posouvat po mapě světa k sobě, což se rozhodně hodí, medik vám léčením vykupuje čas na objevení léku a vědec potřebuje na objevení léku míň karet. Operační manažer se zpočátku jeví jako poměrně slabý, ale to jen do chvíle, něž začněte využívat výzkumných stanic, které vám může zdarma postavit, k cestování. Na vyšší úrovni docela nutnost, aby se neztrácely karty...
Hra samotná funguje tak, že otáčením karet přidáváte kostičky nemocí na hrací plán v podobě mapy světa. Vaším ukolem je, aby se v některém z měst situace nevymkla kontorle a nemoc se nezačala řetězově nezvladatelně šířit. Těžší je to o to, že systém je nastaven tak, aby města, která jsou již němocí postižena, získávala stále více kostiček. Na většinu měst tak ve hře nedojde vůbec.
Vaším největším problémem však není jen to, že se nemoci šíří, ale i fakt, že jste omezeni časově. Zachránit svět, tedy vynalézt lék na všechny čtyři nemoci, musíte do doby, než se protočí balíček hracích karet. Zároveň ale nemůžete nechat nemoc příliš šířit, nebo prohrajete taky. Celou dobu tedy balancujete na hranici rizika, které může velmi snadno skončit katastrofou:)
Pandemic hodnotím jako výbornou hru, která je napínavá, chytne prakticky každého (líbila se jak zkušeným hráčům, tak nováčkům) a jde odehrát za půl až tři čtvrtě hodinky. Mohu jen doporučit, dobrých kooperativek není nikdy dost;)

Pandemic na Planetě Her.

První dojmy ze hry Pandemic

Hra Pandemic patří v současné doběě k nejprodávanějším ve Spojených státech a prot jsem neváhal a jednu si nechal dovézt. Už námětem je to zajímavá hra, ve které se spolu se svými spoluhráči (kooperativně, všichni táhnou za jeden provaz) snažíte zachránit svět před epidemii smrtících chorob. Jaká doopravdy je?
Mohu zprostředkovat jen první dojmy, mám za sebou jen tři hry, z toho první ve dvou a zbylé ve čtyřech. Už nyní ale musím říct, že hra mě zaujala. Za obstojných 850 korun v ní najdete pěkný herní materiál a hraje se také dobře. Prakticky všem se libíla, přestože se zatím převážně prohrálo:) Herní mechanismy fungují velmi zajímavě a jediná větší chyba může být smrtící pro celou planetu...
Ve stručnosti jak se hraje: Každý z hráčů je jedním z expertů týmu, který po celém světě bojují s epidemiemi - mohou cestovat z města do města, zakládat výzkumné stanice či sdílet znalosti. To vše za pomoci karet. Stejně tak kartami se nemoci šíři do dalších částí planety. Úkolem hráčů je najít lék na nemoci dříve, než se tyto vymknou z rukou.
Mé jediné obavy jsou spojeny se znovuhratelností Pandemicu. Ta by ale měla být zajištěna tím,
že lze zvýšit obtížnost hry přidáním karet s epidemiemi, takže se před hráči objeví nová, těžší výzva:) Po prvních třech partiích tak mohu hru jen doporučit, zakrátko se připomenu s rozsáhlejší recenzí.

Předobjednejte si hru Pandemic na Planete Her.

Více o hře Pandemic na Boardgamegeek.

Recenze hry Královské rošády

Královské rošády jsou zajímavou karetní hrou, kterou může hrát až 6 lidí. Přestože na první pohled mají relativně složitá pravidla, opak je pravdou. Hru jsem hrál i s několika zatvrzelými nehráči a doposud se všem líbila. Proto je překvapivé, že není v Česku hra populárnější.

Za cenu v rozmezí 350-400 korun dostanete krabici, která je hodně naddimenzovaná obsahu, který tvoří dva balíky hracích karet - vždy identická sada v šesti různých barvách pro jednotlivé hráče, a jeden balík karet bodovacích.

Hra se hraje tak, ze se vyloží bodovací karty, o které hráči soupeří přikládáním vlastních karet. Vtip je v tom, že hráči svoji vlastní kartu pokládají skrytě a tato je otočena až v okamžiku, kdy někdo jiný přiloží svoji kartu. V zásadě lze karty rozdělit do tří kategorií - karty silové, které mají pouze sílu (i když některé, jako král a královna dosti vysokou), karty s okamžitým efektem (mordýř zabije kartu, která ho otočila, bouře ukončí okamžitě sloupec) a karty s efektem při vyhodnocení (těch je dosti a mají často zajímavé schopnosti - za všechny čarodejnice a mág, kteří dokáží zneškodnit karty se silou menší než devět, popřípadě větší než deset...) Hraje se do té doby, dokud v každem sloupci není alespoň tolik karet, kolikje jeho bodová hodnota.

Vzhledem k dosti zajímavým speciálním schopnostem karet je hra zajímavá až do konce každého kola, kterých je celkem šest. A každé z nich přináší spoustu zvratů, možností, jak "nasypat" protihráčům, je skutečně hodně:) Nutnost sbírat celou sadu vítězných bodů (ty se liší jednotlivými symboly), vás pak často vede do tvrdých bojů o jednu z vyložených bodovek.

Královské rošády jsou velice zábavnou hrou, kterou hodnotím pozitivně. Občas či spíše dosti často v ní sice rozhoduje náhoda a to, co máte zrovna v ruce, ale je velice komunikativní a člověk si při ní užije spoustu legrace:) To ale platí při větším počtu hráčů, ideálně dle mého názoru od čtyř nahoru, pro dva ani tři mi hra nijak extra nepřišla...

Kupte Královské rošády na Planetě Her.

Více informací o hře Královské rošády na Hrajeme.cz.

Další recenze na Trupíkově weblogu.

Recenze hry Řím (Roma)

Her pro dva nikdy není dost. A dobrých je ještě méně:) Stefanu Feldovi se se hrou Řím naštěstí podařilo zařadit do druhé kategorie.
Řím je poměrně rychlá hra, která využívá skloubení karet a hodů kostkami. Karty představují jednak jednotlivé osoby se specifickými schopnostmi, které můžete ve hře použít, jednak též budovy, které vám mohou přinést jiný užitek (obranu, větší množství vítězných bodů). Jednotlivé charaktery jsou velmi slušně vyváženy, najdou se mezi nimi karty útočné, obranné i osoby zaměřené na zisk bodů (a samozřejmě i další specifické karty).
Abyste mohli schopnost daného charakteru aktivovat, musí vám padnout kostky. Každá karta je přiřazena k žetonu s hodnotou 1-6, který ukazuje, kolik očí musí padnout na kostce, abyste mohli osobu/budovu zahrát. Občas je frustrující, když vám několik kol po sobě nepadají kostky, abyste si mohli zahrát silnou kartu a soupeř vám ji mezitím třeba i zabije svou vojenskou kartou, popřípadě vrátí gladiátorem do ruky:) Možností, jak hrát, je však přehršel a tak určitá míra náhody jde většinou nějak ustát.

Kromě hraní karet lze též brát nové karty do ruky a syslit peníze, aby se podařilo karty vykládat. To je důležité s ohledem na vítězné body. Řím je totiž specifický v tom, že začínáte s určitou sumou bodů, které se snažíte bránit/rozmnožovat, ale za žádnou cenu neztratit všechny, protože v tom okamžiku jste prohráli... Nejvíce vítězných bodů lze ztrácet na tom, že před sebou nemáte vyloženo všech šest karet na začátku kola (soupeř vám nějakou vrátí či zabije, popřípadě se vám nedaří ji doplnit odpočátku, kdy máte pouze čtyři - hned od prvního kola ztrácíte).
Určitou výhradu mám ke kartě Mercatora, který povoluje odkup bodů od soupeře. V okamžiku, kdy ho dostanete do ruky, či použijete některou ze speciálních karet (Věštec), abyste si ho dobrali z balíčku, můžete vlastně jen schraňovat peníze a pak v jednom kole kartu vyložit a soupeře zcela skoupit. Hrajeme proto kartu s omezením - za jedno kolo smí hráč odkoupit od soupeře jen tři body - to soupeři umožní Mercatora ve svém tahu zlikvidovat. Toto omezení navrhoval v dodatku i sám autor.
Vzato kolem a kolem je Řím pěkná hra, firma Corfix ji navíc dodává v kompletně české edici. Rozhodně patří mezi hry pro dva, které si rád zahraji. Člověk se ale musí přenést přes to, že kostky znamenají náhodu a můžete tak prohrávat i s hráči, které v ostatních hrách drtíte:) Což se nemusí líbit každému...

Koupit hru Řím na Planetě Her.

Více informací na Hrajeme.cz.

Recenze hry Ticket to Ride

Autor: Alan R. Moon

Hrací doba: 45 minut

Počet hráčů: 2-5

Doporučený věk: od 8 let

Ticket to Ride (německy Zug um Zug) paří do rodiny vláčkových her, mezi nimiž zaujímá prostor spíše rodinné hry. Ostatně pravidla mají všeho všudy dvě stránky a můžete je vysvětlit během pěti minut, což je plus v případě, kdy si chcete zahrát s někým, kdo ve hrách není zběhlý, popřípadě s malým dítětem.
Princip hry je jednoduchý. Spojujete jednotlivá města na mapě USA (existuje však i verze pro Evropu, Německo či Švýcarsko), mezi kterými vedou koleje v různých barvách. Vaším úkolem je v ruce nashromáždit dostatek vagónků stejné barvy na to, abyste mohli daný úsek obsadit. Vtip je v tom, že o to samé se snaží i vaši spoluhráči a v maximálním počtu pěti hráčů se někdy strhne pořádná bitka o exponované úseky, na kterých může být jen jeden, v lepším případě dva, hráči. V jednom kole ale můžete brát buďto dva z vyložených vagónků (či pouze jeden v případě mašinky – žolíka, který platí za jakoukoliv barvu), nebo stavět, takže tahů není nazbyt.

Města, která spojujete, znáte jen vy, a dokonce si můžete další i přibrat, pokud by vám ta vyložená nestačila. Za úspěšné spojení dostanete na konci hry body, neúspěšné odepíšete do mínusu, je tedy třeba dobře volit, kolik se toho dá zvládnout. Často vám můžou dlouhé úseky tratí (za které je více bodů, ale zase se výrazně hůře shání šest vagónků stejné barvy) zajistit výhru, i když spojíte jen pár měst, na spojování samo o sobě se tedy nedá spoléhat. Někdy ostatně ani města spojit nejdou, protože se vám na dané trati usádlí vaši protihráči.

Vzato kolem a kolem je Ticket to Ride docela jednoduchá rodinná hra, kterou lze rozhodně doporučit, ale dle mého názoru si ji spíše zahrajete se svými ratolestmi či příležitostnými hráči, protože prvek náhody (především v podobě vylosovaných měst) je poměrně vysoký. Je o něco složitější než Trans America, na druhou stranu existuje spousta propracovanějších her, počínaje Union Pacific a konče Age of Steam (toho času bohužel nesehnatelnými) či výborným Railroad Tycoonem.
Zajímavějšími volbami přímo z rodiny Ticketů jsou pak varianty Europe a Märklin, které do hry přinášejí nové, strategičtější prvky, jako jsou tunely v prvním, či pasažéři v druhém případě. Díky nim je tu i oněco méně náhody.

Kupte Ticket to Ride na Planetě Her.

Více informací o hře na Hrajeme.cz.

Informace o Ticket to Ride na Boardgamegeek.

Zlatý Mindok!

Společnost Mindok oznámila hned tři hry, které hodlá vydat v následujících dvou měsících. Kromě již dříve avizované Citadely - temné země (rozšíření původní Citadely, které skutečně na českém trhu chybělo) a nejlepší novinky loňského Essenu Agricoly, kde si všichni dosytosti zafarmaříme, se jedná o velkou neznámou - hru Stone Age (česky Doba kamenná) od Michaela Tummelhofera (tvůrce Sankt Petersburgu).
Vzhledem k tomu, že výše dvě jmenované hry jsou dosti známé, podívejme se na třetí. Deska ze všeho nejvíce připomíná oblíbené (a též nenáviděné:) - sem patřím i já) Pilíře země. Hrací deska je stejně krásná a stejně tak jako v Pilířích se budou umisťovat panáčci na jednotlivé akce, naštěstí se ale nebudou losovat z pytlíku:) Aby ale náhody nebylo málo, tak se bude házet kostkami. Podle prvních reakcí hra i tak funguje velmi dobře (i pro hráče, kteří kostky moc nemusí), přestože ony kostky z ní dělají hru spíše rodinnějšího typu.

Vzhledem k tomu, že obě předchozí hry již znám, jsem nejvíce zvědav na Dobu kamennou. Věřím Mindoku, že přinesou na český herní trh další lokalizovanou pecku, která tentokrát přijde zároveň s německým vydáním, což je rychlost vskutku úžasná. Nezbývá než zahlásat "Sláva Mindoku!"

Více obrázků najdete přímo na Hrajeme.

Recenze hry Jambo

Autor: Rüdiger Dorn

Hrací doba: 45 minut

Počet hráčů: 2

Doporučený věk: od 12 let

Hra Jambo je součástí edice her pro dva od firmy Kosmos. Jedná se o obchodnickou karetní hru z afrického prostředí. Vaší snahou v ní je za pomoci obchodování se zbožím a využití několika kategorií akčních karet dosáhnout většího zisku než soupeř, respektive se jako první dostat na určitou sumu peněz.
Když otevřete krabičku, jejíž cena se pohybuje okolo 450 Kč, vykoukne na vás paklík poměrně vyvedených karet a z kartonu můžete vyloupnout peníze a zboží. Cena bych řekl odpovídá normálu, je stejná jako u dalších her od Kosmosu i většiny lepších karetních her.
Hraje se na kole, kdy se soupeři navzájem střídají, přičemž každý může při svém tahu učinit za pomoci karet až 5 různých akcí. Samotné karty se skládají z karet obchodních, pomocí nichž můžete nakupovat a prodávat zboží a vytvářet tak zisk, tak karet akčních, které se dělí na osoby, předměty a zvířata. Vtip obchodních karet tkví v tom, že na většině jsou tři druhy zboží v různých kombinací. Vám se na vašem stánku, který je na počátku omezen na šest míst, musí podařit poskládat taková zboží, která můžete přes další obchodní kartu prodat. Jak hra plyne dál, získáte další stánky, nicméně zablokování si stánku na startu je poměrně obvyklou začátečnickou chybou a často vás dosti poškodí.

Co se týče karet osob, tyto vám mohou pomoci získat jednorázový bonus. Výběr je poměrně pestrý, od možnosti vzít si nějaký z předmětů z discardovacího balíčku po bonusy k nákupu/prodeji. Karty osob většinou prospívají přímo vám a soupeře příliš nepoškozují, nepříjemnou výjimkou je "Rain maker", který vám umožní sebrat soupeři právě zahrávanou obchodní kartu.
Karty předmětů narozdíl od osob vykládáte před sebe a můžete je aktivovat každé kolo, jejich bonus tedy není jednorázový. Umožňují například dobírání karet navíc, nákup zboží mimo obchodní karty či ze strany soupeře nedobrovolnou výměnu jednoho vašeho zboží za jeho dle vašeho výběru. Jako poměrně silná se jeví karta "Supplies", která vám zajistí dostatečný přísun obchodních karet.
Poslední kategorií jsou karty zvířat, které prakticky vždy hrajete s úmyslem poškodit soupeře. Krokodýl vám dovolí rozkousat protihráčovi jeden z předmětů, hyena krást kartu z ruky či slon vyměnit obchodní zboží. Proti zvířatům se sice jde bránit osobní kartou strážce (Guard), ale těch není níkdy dost:)
Na Jambu je nejhezčí nutnost reagoat na soupeřovy akce, pokud například vytáhne nějaký silný předmět, budete musete svoje akce "utratit" na točení balíku, abyste ho o kartu prřipravili (třeba krokodýlem), popřípadě si dolízli také dobrou kartu a tím hru vyrovnali. Občas tak hra připomíná melé závody ve zbrojení:)
Jambo v současné době paří k mým nejoblíbenějším hrám a ani po pár desítkách her mě neomrzelo. Hrál jsem ho už s mnoha lidmi a včem se líbílo, mohu jen doporučit:)

Jambo na Boardgamegeek.

Kupte anglickou verzi Jambo na Planetě Her!

Recenze hry Race for the Galaxy

Race for the Galaxy byla první hra z Essenu 2007, kterou jsem měl možnost pořádně otestovat a hned na začátku musím říct, že mě chytla natolik, že jsem ostatním zatím moc nedal:)
Vaše první dojmy budou nejspíš negativní - vzhledem k tomu, že běžná cena krabice obsahující v podstatě jen balíček necelých 150 karet a pár bodovacích žetonků vás bude stát okolo 900 korun, což je za karetní hru skutečně hodně. U mě však cena byla prakticky jediná negativní zkušenost.
Když krabici otevřete, samotné karty vypadají poměrně pěkně, ale žádné grafické hody jako např. u Blue Moonu se nekonají. Hned při otevření pravidel se vám nutně vybaví podobnost se San Juanem. Pokud jste kdy San Juan hráli, bude vám stačit zorientovat se v symbolech, které karty hojně obsahují a máte vyhráno. Jinak vám zabere tak první dvě hry, než se do hry dostanete. Přesto jsou pravidla napsaná dosti jasně a celá hra je vystavěna natolik logicky, že byste neměli mít problémy. Systém symbolů je jednoduše vynikající a značně hru usnadňuje.
Vraťme se k tomu, o co v RftG vlastně jde. Ve hře rozvíjíte své vesmírné impérium zkoumáním nových částí vesmíru, vynalézáním nových technologií a osidlováním nových planet. Samozřejmě potřebujete též něco produkovat, abyste měly dostatek prostředků pro expanzi. Stejně jako v San Juanu si vystačíte čistě s kartami, které zároveň slouží jako platidlo. Tématika je čistá sci-fi, takže nemusí sedět každému.
Variabilita karet ve hře je dosti vysoká, lze proto skládat velké množství kombinací. Velmi zajímavé je rozdělení planeta na produkční, neprodukční a "windmillové", které produkují při vyložení a pak za splnění některých podmínek. Zároveň lze vykládat též planety s vojenskou silou, kterou však nemůžete použít proti svým protihráčům. Tvrdá vojenská síla občas může být velmi dobrou cestou k vítězství, ale zdaleka to neplatí vždy.
V průběhu celé hry se musíte rozhodovat, které karty vynést, aby vám přinesly tu správnou kombinaci bonusů. Pokud vám dojdou karty, lze složit skutečně silná komba a pak se soustředit na jejich zúročování. Hra má dosti taktický charakter, ve srovnání s výše zmíněným San Juanem je o hodně velký krok dále. Přesto pokud karty vyloženě nechodí, tak to taktikou uhrajete jen těžko.
V některých recenzích jsem se setkal s názorem, že hra je v postatě "solitérem ve více lidech". Přesto že je vaše šance ovlivnit ostatní relativně nižší, lze si jen těžko představit, že by hráč mohl hrát jen po svém a musí též reagovat na to, co hrají ostatní. Předvídáním toho, co budou hrát ostatní, si můžete výrazně pomoci.
Osobně jsem měl asi také štěstí na spoluhráče a celková míra interakce mi přišla velmi slušná. Má však tendenci stoupat s počtem hráčů, ve dvou je o něco slabší, ale i v páru je RftG velmi dobře hratelný.
Race for the Galaxy je z mého pohledu vynikající hra. Nejvíce si na ní cením skutečně mnoha strategií, které vás v ní mohou dovézt k vítězství. Osobně už se nemůžu dočkat obou dvou rozšíření, které by měly být brzy na cestě.

Úvodník

Tento blog jsem se rozhodl založit vzhledem k mému blízkému vztahu k deskovým hrám. Existuje už sice několik obdobných a nutno říci i kvalitních stránek i blogů o deskovkách, ale přesto jsem se rozhodl založit si blog vlastní. Doufám, že se mi ho bude dařit plnit i obsahově. V budoucnu bych zde chtěl prezentovat recenze nových, ale i mých starších oblíbených her a upozorňovat na novinky ve světě deskových her, například na hry připravované. Snad se tak bude dařit v dostatečné frekvenci:)